Jestli je čtení požehnání nebo prokletí, nad tím přemýšlím už dlouho.
Dospěla jsem k názoru, že nemám názor.
Dospěláci okolo mě říkají "čti taky trošku, nebuď pořád na počítači!"
No, a tak začnu číst.
A jak si tak čtu, nějak se do toho ponořím.
Potápím se níž a níž.
Neuvědomuju si to.
Nevadí mi to.
Líbí se mi to.
Užívám si to.
A najednou přijde dospělák, kterej řekne: "nečti pořád, buď taky někdy s náma."
Jenže, ono už to nejde přestat.
Můj názor na čtení je ten, že jakmile to jednou zkusíte a bude se vám to líbit, bude pro vás těžký přestat.
Čtení je vysoce návyková činnost, upozorňuji.
Každý čte na vlastní nebezpečí, ano?
Protože zjistíte, že kluci v knížkách jsou mnohem lepší než v realitě.
Jace, Harry, Ron, Draco, Peeta, Percy, Tobias, xxxx
Pak by se vám taky mohlo stát, že se vám zalíbí hrdinův život víc než ten váš.
Že byste byl taky rád lovec stínů, upír, nebo třeba vlkodlak.
Zní to jako bláboly, ale bláboly to nejsou.
Žádné komentáře:
Okomentovat