No, je to tady
Většinou, když začínám psát článek, tak nevím, co vlastně píšu. Prostě píšu. A potom to nějak pojmenuju.
Protože já prostě nejsem ten typ, který by si napsal seznam věcí, které v článku zmínit a potom podle toho psal. Jsem v tomhle dost chaotická.
A hele, nápad. Co takhle napsat článek o mě?
Skoro na každém blogu se jeden takový článek nachází. I když jsem chtěla mít svůj blog svým způsobem jiný, tak si myslím, že takový článek se celkem hodí.
Ale, v podstatě celý blog je o mě. Takže na co takový článek? No, radši nad tím nebudu příliš polemizovat a prostě ho napíšu.
Jmenuju se Kristýna. Moje jméno se mi absolutně nelíbí. Je strašně složité, dlouhé, příliš krkolomné. Něco jako moje duše. Je možné, že rodiče tušili jaká budu? ....To těžko.
I když se nerada zabývám věkem, napíšu to sem. Je mi 14. Jsem narozená 00, prý jsem zvláštní dítě. Protože jsem narozena na přelomu desetiletí, století i tisíciletí. Ale, když jsou všechny děti narozené v tomto roce, čím se můžu od těch ostatních lišit? Není mi to tak úplně jasné..
Chodím do osmé třídy. Nenávidím svojí třídu. Když tam jsem, musím se smát všem těm přihlouplým vtipům, komentovat kluky a taky dělat že mě zajímají ty kecy, co tam před tabulí plácají učitelé. Vážně, je to strašný.
Jsem absolutní introvert. Poslední cca měsíc, jsem se do sebe absolutně uzavřela. Odmítám někomu sdělovat svoje představy, touhy, či snad přání. Leda tak ty falešný. Ty, které používám, když chci zapadnout.
Hrozně ráda jsem sama. Prostě úplně sama. Je jedno, jestli doma, v pokoji, nebo třeba na celym světě. Prostě mám ráda ty chvíle, kdy mám na hlas hudbu, píšu, čtu si, koukám a přemýšlím.
O lidské rase si myslím svoje. To znamená to, že nás nemám nějak v lásce. Stalin, Hitler, Kim-Čong Un a další... Ti všichni jsou lidi. A podívejte se, co dělali. Zabíjeli svou vlastní rasu. Copak to je normální? Zabíjet svůj druh?
To samý si myslím o zabíjení zvířat. Jsem vegetariánka. (už skoro 2 roky) Nesnáším ty lidi, kteří říkají, že jsou proti týrání zvířat, že by se měli koreici zavřít, že to nejsou lidi, protože žerou psy a morčata...A potom přijdou domů a dají si kuře na paprice. Je to strašný.
Jsem pořád naštvaná. I když to na mě třeba není vidět. Vždycky si zvládnu najít něco, kvůli čemu být naštvaná na svět. Beru to jako jednu za svých nejhlavnějších vlastností.
Ve svém životě jsem schopná pouze 5-ti holkám říkat kamarádky. A na nejlepší kamarádku nehraju. Prostě mám svých pět strážných andělů, které bych nikdy za nic nevyměnila. A každé svěřuju část svého tajemství. A postupně se jim odhaluju. Takže o mě samy o sobě nevědí nic moc, ale kdyby si všechny sedly ke stolu a dali to dohromady, zjevím se jim v plné parádě.
Jsem zamilovaná. Za svůj život jsem byla opravdu zamilovaná už 2x, tohle je po druhé. První láska trvala 4 roky. Ovšemže nebyla opětovaná. Proboha, jsme přeci o 5 let! A lidem na tom věku toooolik záleží... No a druhá trvá cca 2 měsíce. Ten můj princ je o dost let starší. Já prostě nejsem schopná najít zalíbení v někom, kdo je stejně starý. Ale teď bych za nic neměnila. Vídám se s ním, vypadá to že nic netuší. A to je asi dobře. Ráda ho jenom tak pozoruju. Je strašně krásnej a má to v hlavě srovnaný. A taky mě umí rozesmát. A to je všechno, co potřebuju.
Jsem vážně dobrá herečka. Pořád musím něco předstírat. Ať už úsměv, radost, smutek, nebo jakýkoliv pocit/cit. Opravdu je prožívám jen s těmi mými šesti andílky.
Takže takhle. Snad vám to pomohlo trochu mě poznat, pochopit.
Žádné komentáře:
Okomentovat