Něco nezvyklého ANEB člověk kterého bych ráda poznala

Na tomhle blogu jsem snad ještě nepsala článek o někom, krom mě. Ale teď cítím takovou nutnost ten článek napsat. 
Chci psát o jedné úžasné slečně, o které toho sice moc nevím, ale strašně ráda bych věděla.

 

Proč chci psát zrovna o ní?

Protože tahle víla ke mě za týden přijede, tak mi tím nějak přišla na mysl a začala jsem přemýšlet.

Už je to rok, co jsme se naposledy viděli. Pamatuju si, že tenkrát, to jsem byla ještě taková ta šíleně uhozená pinda, která chtěla nahnat co nejvíc kamarádů a tak byla hlasitá, předváděla se a podobné věci.

To se změnilo.

Ale můj názor na ní ne.

Protože už když jsem jí viděla ve dveřích, tak jsem strašně moc chtěla, abychom byli kamarádky. Neumím vysvětlit proč, prostě jsem měla takový pocit, že by to mohlo být super.

A ten pocit pořád mám. 

Protože ona je ten typ slečny, která udělá dojem, a to ani nemusí nic říkat.

Víte, jeden z mých největších problémů je právě ten, že se hrozně moc upínám na lidi, které neznám. Je to i tenhle případ. 

Jenže já prostě vím, že teď je to jinak. Že teď to nevadí.

Jakto?

Protože tahle princezna o mě projevuje zájem taky. Možná. Pokud si to moje úchylná představivost nevymýšlí aby se uklidnila. Možná.

Připadám si jako stalker. Pořád mám chuť jí komentovat fotky, psát zprávy. 

Prostě jí nějak dát najevo, že stojím o naše kamarádství. 

Jenže, kdo by stál o stalkerku, že?

Něco pro kamarády: Ne, rozhodně jí nemám radši než vás. Jen chci, aby byla jednou z vás. Abych jí taky mohla říkat kamarádka, abychom si psali a abychom chodili ven. Chci, abych jí měla jako opravdovou kamarádku. 

Protože ona na to má.

Vlastně jen stačí aby si pískla a už budeme kamarádky.

Pískej. Prosím.