Dneska na téma věk.
Určitě už jste se setkali s člověkem, který na svůj věk nevypadá. To je totiž celkem běžná věc.
A taky jste se už setkali i s člověkem, co se na svůj věk nechová. To je taky celkem běžná věc.
Ale já se s tím setkávám poslední dobou hlavně u sebe.
To, že je mi 14 neznamená, že nemůžu mít svůj názor, nebo že si třeba nemůžu rozumět se staršími lidmi.
Lidi se strašně upnuli na věk a berou ho jako číslo, které určí vaše možnosti. Dali nám různé zákazy, že tohle se může až ti bude tolik a tohle zase až ti bude tolik...
Ale hlavně, hlavně vás potom podvědomě řadí do jedné skupiny s těmi stejně starými lidmi/dětmi.
A to mi na tom vadí nejvíc.
Protože já si nepřipadám na 14. Skoro nikomu v mém okolí nepřipadám na 14.
Ani ne tak vzhledem. Ale svým myšlením.
Když se podívám na svojí třídu, víte co vidím? Děti. /teď z čistě myšlenkového hlediska, jinak jsem taky ještě dítě/
Někteří běhají po třídě a řvou, jiní jsou na tabletu a hrajou minecraft a jiní zase řeší kterej zpěvák je hezkej,..
A to, že mě všichni řadí k nim do skupiny, mě trochu uráží.
Poslední dobou je pro mě celkem utrpení chodit do školy. Ne kvůli známkám, ale kvůli tomuhle.
Protože zatímco oni si pod lavicí hrajou na mobilu. Já poslouchám látku, nebo přemýšlím.
Přemýšlení je upřímně mnohem častější.
A o čem že přemýšlím?
O věcech, o kterých se s mými spolužáky opravdu bavit nemůžu. Vlastně se o nich s nikým bavit nemůžu. Proto taky blog..
Takže tímto bych chtěla vykřičet do světa že VĚK JE SAKRA JENOM ČÍSLO!!!!!!!!!!!!!!!!
Takže podle věku nikoho nesuďte.
Jestli chodí 14-ti letá holka s 12-ti letym klukem, nechte je. Třeba si rozumí. Protože věk, věk je jenom číslo.
Já bych s tím tak úplně nesouhlasila.
OdpovědětVymazatVěk ve spoustě věcech není jen číslo. Jasně, když spolu chodí dvanáctiletá s čtrnáctiletým, jde to, rozdíl je jen dva roky, oba dva ještě chodí na základku, oba dva vidí život tak nějak stejně, řeší podobné věci.
Ale když chodí čtrnáctiletá s dvacetiletý,, tak věk už "jen číslo" rozhodně není. Dvacetiletý kluk už život vidí trošku jinak, než čtrnáctiletá. Od vztahu očekává věci, kterém u čtrnáctiletá nemůže dát. Navíc je mezi nimi hrozná propast - zatímco pro tu dívku jsou největší starosti známky, vztahy s rodiči a kamarádky, tak ten kluk řeší už úplně jiné věci - jak si vydělá, problémy v práci, jak zaplatí nájem, jak... A problémy, které řeší čtrnáctka, mu budou připadat dětinské a hloupé. Proto si nebudou rozumět.
Všichni si v patnácti myslí, že se chovají na víc, neznám nikoho, kdo by to o sobě v tom věku netvrdil. A taky neznám nikoho, kdo by to pak věkem nepřehodnotil a zpětně neusoudil, že to nebyla tak úplně pravda:). A je to tak jen dobře. Dětství a dospívání je od toho, aby se člověk naučil žít (a ještě za své chyby nenese takové následky).
Z vlastní zkušenosti vím, že když chodí spolu patnáctiletá s dvacetiletým, tak že to téměř nikdy neznamená, že by se ta patnáctiletá chovala na dvacet. Téměř vždycky to znamená, že ten kluk se chová na patnáct. Je potom logické, že si hledá partnerky o několik let mladší, protože si s nimi rozumí a řeší podobné věci, zatímco u vrstevnic tolik neboduje. Prostě se vždycky ten vztah tak nějak přizpůsobuje tomu mladšímu. Což oceňují především ti, kteří si v dospělosti najdou o dost mladšího partnera, protože pak se cítí i vypadají mladší:).
www.hogreta.blog.cz