Buďme všichni debilní

Všichni všeho hrozně litují, všechno je mrzí.
Všichni se všeho hrozně bojí, nechtějí udělat nic špatně.

Víte co mi došlo?

Jsme mladí. Jsme mladí a debilní.

Nemáme za úkol být bezchybní.
To, že rodiče řeknou 'nedělej to' neznamená, že to nesmíme udělat.
To, že nás před tím všichni varují neznamená, že to nesmíme vyzkoušet.

Jsme mladí, abychom dělali chyby, abychom si ty chyby pamatovali. 
Protože člověk se má všechno naučit sám a ne od ostatních.

V tomhle věku se prostě mají dělat špatná rozhodnutí.
Má se slibovat věčnost a potom se nedodržovat.
Mají se porušovat pravidla a zákony.
Má se chodit spát pozdě i když je další den škola.
Mají se nám měnit nálady a rozhodnutí jak se nám zachce.
Máme si dělat co uznáme za vhodné.

Protože to my jsme ten, kdo určuje tempo našeho života.
To my si určujeme, jestli budeme mít co vyprávět.

Jenže když budeme poslouchat na slovo, tak co z toho budeme mít? 
Budeme sedět před krbem a naše vnoučátka budou chtít vyprávět, co jim řekneme?

Učil jsem se abych se dostal na školu a pak dostal dobrou práci. 
Ale proč dědo?
Abych měl hodně peněz Terezko.
Ale na co peníze dědo?

A vy si uvědomíte jakej debil jste byl, že jste se na všechno vykašlal a neužíval si.