Tak si pojďme trochu podiskutovat o náboženství..
Co kdybych se stala věřící?
Co by to obnášelo?
Nepohltilo by mě to úplně?
Tyhle otázky mi víří v hlavě už nějakou dobu.
Rozhodně nejsem ateista ani teď, jenom prostě nemám určité náboženství. A to bych celkem ráda změnila..
Pamatuju si, že když jsem byla malá, měla jsem velikánskou ilustrovanou bibli. Mamka mi jí vždycky předčítala a ty příběhy mě hrozně bavili.
Takže jí hodlám někde vyhrabat a přečíst si jí znovu.
Na křesťanství mi pár věcí vadí, ale pár věcí obdivuji.
Třeba tu oddanost pro Ježíše, která mě fascinuje. Taky se mi /jak už jsem zmínila/ líbí příběhy z bible.
Ale přikázání, ty by mi nejspíš dělali trochu problém.
Protože jsem prostě zvláštní.
A strašně se těším, až zkusím kouřit cigaretu. Až zkusím trávu. Až zkusím alkohol.
Prostě mě strašně zajímá jak tyhle věci chutnají, jak se při nich cítíte a podobně... Mohlo by to být zajímavé.
Já totiž nejsem v mysli ani trochu andělíček. I když navenek se to tak možná zdá být.
Ale, v něco věřím.
Věřím, že smrt není konec. Musí se přeci něco dít, podle mě se nemůžeme jenom tak vypařit...
Věřím v nadpřirozené jevy.
A věřím ve vyšší sílu. Možná nehmatatelnou, možná právě v boha. Nevím, jak to popsat.
Bůh měl už od pradávna mnoho různých podob a jmen. Každé náboženství má svého.
Ale všichni věří v to něco, co je stvořilo, co jim řídí osud nebo třeba dokonce pomůže v těžkých chvílích.
Takže i když nemám vyloženě jedno náboženství, za které bych položila život, tak jsem věřící.
Takže si přečtu bibli, možná korán, nebo taky řecké báje a pověsti. A zkusím najít něco, co mi bude nejvíc sedět.
Já sama jsem od malička vychovávána jako křesťanka. Vždy jsme se večer společně modlili a v Neděli chodili do kostela. Ovšem, nastávala taková doba temna, která stále trvá. Už tak tím čtvrtým rokem jezdívám vždy jednou za 14 dní na víkend k taťkovi. A ukázalo se, že v něm to nejspíše hlodalo už hodně dlouhou dobu předem a teď jak je sám již přestal chodit do kostela a tak vůbec celkově přestal předstírat. No a musím říct, že se to přenáší i na nás. Je mi z toho vlastně velmi smutno, jelikož všechny nějaké ty vytvořené bariéry se sesouvají. Donutí to nad tím přemýšlet, jestli tomu vlastně doopravdy věřím. Sice také věřím v to jak ty říkáš něco po smrti...ale nejspíše to, v co jsem věřila předtím, nebylo pro mou mysl a duši správné.
OdpovědětVymazatNe všechna náboženství mají jednoho "Boha", který je ztvořil. Je spousta "náboženství", kterého vlastně ani žádného "Boha" nemají (třeba buddhismus - Buddha totiž není bůh, byl to úplně obyčejný člověk) - a tak ani nemají "stvořitele".Pak jsou náboženství, která těch bohů či polobohů mají spoustu (Hinduismus, taoismus, už tebou zmínění řečtí či římští bohové...).
OdpovědětVymazatAle co tak vím, tak něco jako přikázání (desatero) mají úplně všechna náboženství. A všechna je mají hodně podobné, některé jich, některé míň, ale těch základních - dejme tomu deset - mají úplně všechna. Ona to totiž není jen otázka náboženství, tohle je hlavně otázka morálky. A tu vyžadují všechna naboženství - takže pokud se ti nelíbí přikázání, tak to si asi nevybereš:-D.
Ale líbí se mi tvůj přístup, že si chceš o nastudovat něco o co nejvíce náboženstvích a pak se rozhodneš, co je tvému srdci nejblíže:).