Rozhodla jsem se vzdálit. Alespoň na chvilku
Včera jsem měla celkem špatný den.
Ne takový ten typ dnu, kterému se říká den blbec. Ono to mělo totiž jeden háček. Nevadilo mi to.
Nevadilo mi, že jsem pokonila školu a budu to muset opravovat. Nevadilo mi, že jsem se pohádala s mamkou.
Ale co mi vadilo bylo to, že akce na kterou se šíleně těším už asi měsíc, nejspíš nevyjde.
Můj největší problém je nadšení do všeho.
Nadšení do lidí, (to mi dělá poslední dobou velkej problém) nadšení do akcí, nadšení do věcí.
Dost mi to všechno komplikuje.
Jenže nejsem zase až tolik schopná domlouvat si akce na živo. Radši kamarádce napíšu.
No a tak vlastně vznikl nápad izolovat se.
Prostě přestanu chodit na facebook, přestanu chodit na twitter, přestanu chodit na instagram... Moje jediná komunikace se světem teď bude blog a ask.
Proč tohle?
Protože nebudu mít šanci se do věcí tolik nadchnout a nebude mě to pak bolet.
Protože mě stačí maličkost, abych se totálně zhroutila, přestala mluvit, zvlhly mi oči.
Já totiž nebrečím. Opravdová bolest se brekem vyjádřit nedá. Alespoň u mě ne.
a jak budeme komunikovat?:(
OdpovědětVymazat