Už to dělám správně?
Ze všech stran se na mě sypou povely, které už nestíhám plnit.
Každému se něco nelíbí, jak se mám potom zavděčit všem?
Ale já si nestěžuju. Zasloužim si to. Jsem zlá, sobecká a ubohá nána.
A nebo ne?
Nebo to je taky jenom výmysl ostatních.
Jsem strašně zmatená.
Proč třeba nezačít brát prášky? Třeba by to pomohlo.
Ale teď je správná otázka jestli chci aby to pomohlo. Chci se vůbec dostat z tohoto začarovaného kruhu hádek a nedorozumění za stálé přítomnosti těch vlezlých příkazů? Nebo už mě to unavuje?
Já už ani nevím, co všechno mě unavuje.
Přijde mi, že se vždycky už probudím unavená.
Unavená ze školy, unavená z těch stejných tváří, unavená z nedostatku spánku, protože moje mysl jede v noci na 120%. Je toho moc. Bylo by to na samostatný článek.
Ale nejvíc ze všeho jsem unavená ze světa.
A to si myslím, je to špatně které na mě všichni vidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat